HOME PAGEDENÍKARCHIV

Musí to ven.

18. října 2014 v 19:07 | Drzounka |  PjůDyPjů D.
1. Byla jsem věčně v prdeli, nechávala jsem se terorizovat. A byla jsem slepě zamilovaná skoro 2roky. Snažím se zapomenout na to co s ním bylo, na to jak mi věčně drtil ruce, mačkal na zeď, když jsem mu nechtěla dát, při tom mě pomalu svlíkal se slovy, že to sama chci, jak mě jednou začal škrtit když žárlil. Poté mu začala nadávat a opakovala, že je konec. Byl to ten nejhorší pocit, jak na mě seděl, držel mi ruce že jsem se ani nepohnula, pak mě přiložil ruku na krk a furt víc tlačil, před očima se mi honila vzpomínka, jak mě takhle v dětsví začal škrtit nevlastní táta, cejtila jsem jak se pomalu nemůžu ani nadechnout, brečela jsem, nemohla jsem ani zařvat abych zavolala jeho rodiče. Připadalo mi to nekonečný, měla jsem pocit, že mě zachvilku asi uškrtí, ale když už viděl jak nemůžu popadnout dech, tak ze mě slezl a omluvil se. Chytl mě a chtěl mě obejmout, ale já na něj začala řvát ať se ke mě ani nepřibližuje. Od té doby jsem z něho měla strach a bála jsem se mu dát konec. Když jsem mu od té doby řekla, že je konec tak to nikdy nebral vážně, a když jo tak mě začal opět drtit všude kde mohl. Bylo jedno že mě to bolí, ale když já sem ho podrápala tak to bylo velké bebé a stěžoval si na to svojí mámě, která na mě pak vrhala pohledy ve stylu, to je děvka. Poté jsem to už radši nedělala.

Ty chvíle, kdy jsem žárlila, já mi drtil ruce a jiná místa. Zůstavali po tom docela mohutný modřiny, ale né, já to vždycky omlouvala, dyť to je moje chyba, on žárlit může, on se může bavit se všema holkama.. ale já? Nemůžu ven se žádným kámošem, nemůžu si psát se žádnými kluky. Proto jsem ho tehdy 2x podvedla, jednou to byl spolužák ze školy, kterej věděl, že s ním chodím, ale dělal že nic neví, hlavně že mi ten blb udělal na krku nespočet cucáků.., po druhé to byl pak 30ti letej týpek (už přez rok jsem ho znala po telefonu), kterého jsem poznala za pomoci služby óčko.. Přijel a strávila jsem s ním celou noc.. většinou jsem se mu jen svěřovala s mým životem a pak si jen užívala tu chvilku, být s chlapem co mi nijak neublíží, naopak mě podrží.. Cítila jsem se provinile, že jsem ho podvedla.. Ovšem že se o tom dozvěděl on, časem se to dozvěděla i jeho rodina a jeho ségra mě pak nazývala děvkou, měla jsem chuť tý krávě do ksichtu říct co všechno mi ten její *andělskej bratr* dělá, ale k čemu by to bylo, když já sem ta prolhaná?

Furt se to zhoršovalo a já to furt nechávala bejt.. pamatuju si jak jsem měla na ruce fakt obrovskou modřinu a spolužák se mě zeptal, kdo mi to udělal, - proč s nim sem? Ptal se mě.. Potom jen dodal, že by mu za to rozbil držku, ale oba jsme věděli, že by na to neměl, když ho šikanovali i kluci ve třídě.. Všichni na mě divně koukali, pak se mě ptal i spolužák se kterým jsme se nesnášeli, dělal si z toho nejdřív srandu, ale pak, jak jsem se ve třídě rozbrečela mu došlo, že to asi tak velká prdel nebude, většina spolužáků mi říkala ať se na něho vyseru...

A co mě vlastně trápí.. psal mi jak mě miluje, jak patří jenom mě, ze začátku krmil tím, že by na mě nikdy nevztáhl ruku, no a jak to dopadlo. Věčně s modřinama a mě už docházely výmluvy kde se to bere.

Psychicky na dně a takhle to šlo neustále dokola, když se pak ještě stala ta událost o prázdninách, kdy přítel mojí mámy na ní vytáhl nůž a já mu skočila do cesty (ještě před tím jí udělal monokl), nebo to jak mě můj nevlastní otec škrtil, pak o pár let později čapl i mého bratra. Divíte se mi, že mám pak problém věřit chlapům, že se bojím začít důvěřovat? To že někdo patří jenom mě, umí říct každej, každej umí říct miluju tě.. Pak už mi to přijde jako ohraná fráze, ale snažím se tomu uvěřit. V tom pramení moje noční můry, moje deprese, to ve mě zůstává a já se toho nemůžu zbavit.
Něco málo jsem ze sebe teď vypustila ven, i když tam toho je ještě mnohem víc. (se zavřenejma očima zveřejňuju tenhle článek)
(omlouvám se za pravopis, pokud najdete nějaké hrubky)
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama