HOME PAGEDENÍKARCHIV

Černý článek

6. března 2015 v 15:23 | Drzounka |  Nezařazeno
Nepamatuju si jak přesně to začalo, nicméně se to opět odehrávalo na Veliši (místo, kde jsme ještě kdysi bysleli s rodinou). Nevím jak ten sen mám pospat, všechno bylo takové zamotané a většina ani nedávala smysl. Objevila jsem se v Jičíně u silnice a kolem zrovna jel Leoš (táta) s jeho kapelou Fénix. Otevřel dvěře od dodávky, vykoukl zpoza dveří. S nádherným úsměvem se mě ptal, jestli nechci někam odvézt. Já na sobě měla pěřinu, neučesaná a pod peřinou jen tričko.. opravdu to moc nedávalo smysl. Nicméně mě odvezl na Veliš.. Kde jsem potkala svého bratra. Bohužel si pamatuju jenom útžky snu.. Pamatuju na chvilku, kdy jsem s ním stála venku, tráva byla krásně zelená, na obloze pár mráčků a jinak opravdu nádherné počasí.. O něčem jsem s ním mluvila, nepamatuju si přesně o čem.. Co na té chvilce bylo nejdúležitější? To objetí... To byla první třetina snu.. Druhá třetina... Ani nevím jak to mám popsat.. Brácha, já a Matěj (bráchův nejlepší kamarád) jsme se objevili na jakési akci... Všude byla hromada lidí.. Pamatuju si, že tam byl nějakej týpek co se mi furt vtíral.. A nějak za mnou přišel a začal se o mě třít.. mám to v mlze.. :( Najednou bylo ale ticho, rozsvítilo se osvětlení nad pódiem a co nevidím.. Fénix... opět se tam ukázal táta, ale ta druhá třetina snu se motala spíš okolo Matěje.. Nedávno mi napsal že se mnou chce mluvit o jeho životě.. Moc jsem to nepochopila, ale prý si musím počkat až přijedu zase do Jičína, bojím se toho, aby mi neřekl že mě má nějak víc rád.. Mám z toho chuť řvát... Ale zpátky ke snu, ze kterého už si skoro nic nepamatuju a ani nevím co o zbytku napsat... Byl to fakt dobrej sen, i když sem si vlastně uvědomila jak moc mi chybí táta. A uvědomila jsem si, jak moc jsem ve stresu. Uvědomila jsem si, jak už to pomalu začínám vzdávat se svým životem, jak bych nejradši všechno ukončila. Ukončila to a měla klid. Tma, žádné myšlenky.. Co přichází po smrti.. Nebudu tu lhát že jsem za poslední měsíc nemyslela na něco, co si sama nechci přiznat.. Co bylo na tom snu nejhorší? Připadá mi, že ten sen pro mě znamenal víc, než pro mě znamená realita. Jak hrozně moc jsem si při probuzení přála abych se nikdy neprobudila...
Nebaví mě už po nocích brečet, ani se pořádně nevyspat protože nemůžu zase zamhouřit oči, nebo cítit se špatně kvůli tomu co není, svírá mě žaludek a kažnou minutu mám chuť řvát, vyřvat se z toho co ve mě je, protože mě už tenhle život opravdu nebaví.
Nedokážu si ani představit jak by tohle trápilo moje okolí, pokaždé se rozbrečím při myšlence jak by z ´toho byla máma na dně, jak hrozně moc bych jí zlomila srdce. Vím že tu nikdo nemá rád ''černé články''. Já to nikoho nenutím číst. Prosím, zdržte se komentářů ať se takhle netrápím.. Vlastně k tomu nemusíte psát vůbec nic, tenhle článek vydávám, protože si poslední dobou nejsem ničím jistá.. Vůbec ničím.
 


Komentáře

1 Kix*♥ Kix*♥ | Web | 7. března 2015 v 13:46 | Reagovat

Tak teď nevím, jestli mám vůbec něco psát a nebo ne. Utěšovat a říkat ti, ať se takhle netrápíš nebudu... protože.... člověk si tím prostě musí projít a bude v tom tak dlouho, dokud nezačne jednat a  na všechno se nevysere. Protože... život je jenom jeden a přemýšlení je k ničemu, protože nás akorát totálně doj*be. A doj*bává... bože přemýšlení je na hovno. Protože vždycky když přemýšlím, tak je to jenom na peklo... všechno je peklo. Život je peklo a furt se něco musí srát, protože většinou nemůže být v pohodě NIC. Ne, nebrečím tady, je to holej škaredej fakt...
S tátou mě to mrzí... nedovedu si to představit... ale musí to být sakra těžký a je pochopitelný, že ti táta chybí... Tátové jsou prostě parťáci...
Btw. Snad to s Matějem dopadne dobře a nestane se nic, z čeho by se ti chtělo ještě víc řvát... snad to nebude to, co si nepřeješ :).
O smrti taky přemýšlím... jestli by nebylo všechno jednodušší... kdybych tady nebyla a nestrašila tady... ale je správný, že myslíš i na okolí a na mámu, protože by to bylo nespravedlivé... máma si to nezaslouží... Co dodat... asi jenom drž se... a řvi. Protože řev pomáhá!
A taky méně probrečených nocí a o něco víc úsměvů... i když já vím... to je fuk... nejde to. Někdy to prostě nejde... svět není růžový obláček a ani nikdy nebude... škoda. -_-

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama